FAST NEWS!


Neděle - 4.8.2013| INYPB - 26. díl | INYPB - 27. díl

Sound Of The Death - 1. díl

4. března 2013 v 15:17 | Zev |  Sound Of The Death
Uh, nóó, za prvé, Zevinka se rozhodla začít psát jednu bromance :D
Netušila, jak začít, ale napad co dostala se jí velmi zamlouval a tak během posledního týdne splácala první kapitolu...
Aby byla upřímná nelíbí se jí to ;) nelíbí se jí na tom sand nic, možná akorát ten cover, se kterým se patlala přes hodinu, takže asi nepřijme klidně, pokud se vám nebude líbit. :D nicméně vím, že hned popochopíte, o co v téhle ff go, takže vám nemusím nic představovat. Stačí, že váte, že je to Zarryovka a sem tam se objeví taky někdo jinný z 1D, teda až na Nialla, ten je tam skoro pořád hajzlík irský :DDD
Díl je krapet delší než na které jste ode mně zvyklý no, tři stránky ve wordu, ale zvykejte si, takové budou všechny díly...
xxZevxx


Title: Sound Of The Death
By: Zev
Part: 1



,,Můžeš už vylézt? Víš, nemám na tohle celou noc, rád bych i něco naspal," obořil jsem se na upíra pomalu vylézajícího z hrobu.
,,No víš, kdybys mi pomohl..."
,,Ty ses tam zasekl?" Nevěřil jsem svým uším. Tenhle upír se tedy teprve teď proměnil a měl tu smůlu, že ho našli a pohřbili, takže se musel hrabat ven, ale ani to ho neopravňuje na zaseknutí v hrobě!
,,Tak trochu," přijde to šílené a trapné jen mně? Chytil jsem ho za ruku, kterou ke mně napřáhl a prudkým pohybem ho vytáhl ze země. Pak jsem se napřáhl druhou ruku s kůlem v ní. ,,Sorry, práce, nic osobního v tom nehledej," s tím jsem mu probodl srdce tím dřevem v mé ruce. Skácel se na zem a jeho kůže se postupně zbarvovala do šeda. Uhladil jsem po sobě všechny stopy, což zahrnovalo i spálení těla.
Domů - tedy na kolej - jsem dorazil až nad ránem. Přísahám, že s tím seknu, abych se mohl alespoň jednou vyspat. Vysvlékl jsem ze sebe to kouřem zapáchající oblečení, nechal si jen boxerky a tak jsem zalehl do své postele. Snad už po minutě jsem o sobě nevěděl.
Ráno mě probudila velká rána a následné nadávání. Rozlepil jsem jedno oko a počkal až si přivykne světlu a pak pomalu rozlepil i to druhé.
,,Jé, promiň, jestli jsem tě vzbudil Zayne," hned se mi omlouval roztomilý blonďáček stojící u své postele nad vysypanou krabicí s knihami.
,,To je v pohodě," usmál jsem se, ,,vybaluješ?"
,,Jo, už bych se tady měl trochu zabydlet," oplatil mi úsměv a odložil krabici. Potom se sehnul pro všechny ty knížky na zemi.
,,Ukaž, pomůžu ti," vstal jsem a natáhl na sebe první triko, co mi padlo pod ruku. Taky jsem se sklonil ke knihám. ,,Páni, většinu z těch spisovatelů ani neznám," obdivoval jsem tituly. Všechny působily tak podivně, skoro až tajemně.
,,Jo, budeš si o mě asi myslet, že jsem magor, ale já mám rád nadpřirozeno a tak. Však víš, upíry, vlkodlaky, duchy..." nasadil stydlivý úsměv a sklopil hlavu. Na chvilku ve mně hrklo.
,,Věříš na ně?" optal jsem se, abych věděl s kým vlastně bydlím. Chtěl jsem vědět, jestli budu muset začít být opatrnější než obvykle. Kdyby Niall pojal jakékoli podezření, mohl by mě klidně sledovat, aby se setkal s tvory noci, které tolik obdivuje.
To nesmím dopustit. Kdyby se kdokoli dozvěděl tohle mé tajemství, bylo by jen otázkou času, kdyby ho to připravilo o život. Na to mám lidi ve svém okolí a hlavně teď Nialla velmi rád.
Když jsem byl ještě na střední, bylo to snažší. Jediné, na co jsem si musel dávat pozor byli mí rodiče a moje tři sestry, které nesměly dostat žádné upozornění na to, že jsem se změnil.
Přibližně před rokem a půl, když jsem ukončil třeťák na střední a chystal se na poslední maturitní ročník, jsem poznal krásnou dívku. Jmenovala se Perrie. Byla opravdu krásná, k tomu ještě chytrá a milá. Co si budeme namlouvat. Zamiloval jsem se.
Trávili jsme spolu většinu času. Byla dokonalá, ve všem byla dobrá a všichni jí měli rádi. Myslel jsem, že je to prostě její osobou, ale později jsem přišel na její tajemství. Od začátku mi nabízela věčný život po jejím boku, ale já nechtěl... Připadalo mi to nespravedlivé, nechtěl jsem žít věčně a vidět umírat všechny, na kterých mi záleží.
Jednou ovšem Safaya, jedna z mých sester, měla nehodu a doktoři jí nedávali moc nadějí. Šel jsem tedy za Perrie. Vyprávěla mi, že upíří krev, tudíž její, léčí. Slíbila, že pomůže, ale pod jednou podmínkou. Že se stanu nesmrtelným a budu žít věčný upíří život spolu s ní. Přijal jsem, přece nenechám svou mladší sestru umřít ne?
Perrie mě donutila vypít svou krev a pak už si pamatuji jen, jak ležím na zemi a dost mě bolí hlava a za krkem. Když se později Perrie vrátila vysvětlila mi, že jsem upír v proměně, potřebuju vypít lidskou krev, abych proměnu dokončil...
,,Zayne?! Dáš mi tu knížku?" Natahoval ke mně dlaň Niall.
,,Jo, jasně, tady ji máš," zavrtěl jsem hlavou, abych zahnal vzpomínky a podal mu knihu. Teď není čas zabývat se minulostí. Koneckonců... už to přece bylo...
Nyní jsem se stal tím, co jsem nejvíc nechtěl a proto jsem se rozhodl to alespoň nějak kompenzovat... Začal jsem lovit ty, co jsou jako já.
Upír, který je lovcem upírů - to jsem já.
,,Doufám, že si fakt nemyslíš, že jsem magor," uchechtl se a všechny ty knížky naskládal do velké police.
,,Ne, jasně, že ne. Všichni máme svoje úchylky a věci, ve které chceme nebo potřebujeme věřit," blonďáček mi věnoval jeden děkovný úsměv.
Hodně se mi ulevilo, když se ozval zvonek oznamující konec přednášky. Potřeboval jsem vypadnout z posluchárny a pořádně se proběhnout. Byl jsem celý ztuhlý.
Skočil jsem si ještě na pokoj, kde jsem hodil učebnice a rychle se převlékl do něčeho pohodlnějšího pro nadpřirozeně rychlý běh. Potom už jsem jen rychle opustil kolej, univerzitní pozemky a vběhl do lesa.
Vítr mě laskal po tvářích a čechral havraní vlasy vyčesané nahoru. Užíval jsem si kličkování mezi stromy, kdy jsem vždy vypustil veškeré myšlenky z hlavy a soustředil se jen na jednu - abych to do nějakého stromu nenapálil.
Běhal jsem v lese přes hodinu, když mě praštila do nosu ta nádherná vůně. Krev... Někde poblíž je raněné zvíře. Chviklu jsem se soustředil, abych ten pach chytil a pak se vydal po stopě.
Dostal jsem se až na velkou louku, na jejímž okraji stál obrovský dub a pod ním se krčila malá laň oblizující si poraněné kopýtko. Ačkoli ode mně byla daleko mohl jsem tohle na tu dálku vidět díky svým upířím smyslům.
Nechtěl jsem ji vylekat, i když jsem si dneska chtěl trochu zaběhat, nehodlám pronásledovat po lese potrefenou laň. Přiblížil jsem se k ní tedy z druhé strany, na kterou neměla výhled a pak po ní skočil. Stejně se vylekala, ale z mého ocelového stisku se prostě vyprostit nemohla. Po chvilce sebou přestala škubat a zůstala jen nehybně ležet. Sklonil jsem se k ní a zakousl se do krku. Nasládla rudá tekutina mi proudila hrdlem do těla a nabíjela každou buňku energií.
Lidská krev je lepší...
Takovýmto myšlenkám jsem prostě nemohl zabránit. Jsem abstinent, lidskou krev jsem neměl už velmi, velmi dlouho... ale také jsem nebyl žádnému člověku příliš blízko. Držet se v ústranní je nejlepší pokud nechcete nikomu ublížit a ani ho zabít.
Jedinná osoba se kterou teď jakžtakž komunikuji je Niall. Sdílíme spolu jeden pokoj, takže se mu nemůžu vyhýbat. Rád bych utekl...
Schoval se před lidským světem a lidmi samotnými. Možná jsem neměl chodit na vysokou, možná jsem měl zůstat zalezlý v Bradfordu a obcházet tamní hřbitov, jestli nenarazím na někoho svého druhu. Což by se určitě stalo, protože můj vlastní druh mě nemá rád. Nelíbí se jim, že je lovím a tak často loví mě. No, zatím mě ještě neulovili.
Sice k tomu párkrát měli blízko, ale ještě se jim to nepovedlo.
Tu laň jsem vysál úplně do poslední kapky. Však jsem taky celý den nepil. Občas začalo být těžší se kontrolovat v blízkosti mých spolužáků, ale zvládl jsem to a teď jsem dost nasycený na celý zbytek dne.
Pomalu jsem se vrátil zpátky na univerzitní půdu potom, co jsem uklidil tu laň. Jsem hodně svědomitý, když jde o tyhle věci. Kdyby na to totiž někdo přišel, nemusel bych dopadnout dobře.
K našemu pokoji jsem se jen loudal, nikam jsem přece jenom nespěchal a užíval si pobyt na vzduchu než se zase zavřu do pokoje, abych se mohl po zbytek dne šrotit na zítřejší test z francouzštiny.
Musel jsem být trochu mimo, protože jinak bych cítil v pokoji přítomnost ještě někoho dalšího než je Nialler, ale jak jsem řekl, byl jsem mimo a tak mě vysoký kluk s hnědými kudrnatými vlasy sedící na Niallově posteli překvapil. Oba dva na jeho posteli seděli a byli zpola zaházení papíry.
,,Jéé, ahoj Zayne," vzhlédl ke mně Niall a s ním i kudrnáč. Měl pěkné oči, takové zelenkavé… ,,Ehm, tohle je Harry. Harry Styles, děláme spolu na jednom projektu do chemie."
Kývl jsem, jakože rozumím a zavřel za sebou dveře. ,,Mě si nevšímejte a klidně pracujte dál, já si jen sednu tady s touhle bichlí do francouzštiny a zkusím se něco našprtat." Vzal jsem knihu ze stolu a rozvalil se na své posteli.
Nevnímal jsem ani jednoho z chlapců a snažil se naučit něco z toho nezměrného množství slovíček a frází, jenž nám zadali. Bylo toho strašně moc a já měl spoustu svých starostí na řešení. Například dnešní večer, přemýšlel jsem, jestli mám i dnes jít ,,na lov" upírů nebo radši zůstat v pokoji, protože byl úplněk a to, jak je známo vycházejí vlkodlaci. Ano, párkrát už jsem nějaký viděl.
Byl jsem vděčný za svoje upíří smysly. Dovolovaly mi soustředit se jen na francouzský text přede mnou a zároveň mít přehled o pohybech a konverzací mezi Niallem a Harrym. Ten jejich projekt se zdál být jednoduchý - alespoň pro mě. Nechci se chlubit, ale chemie mi vždycky šla, na rozdíl od francouzštiny. Oni dva ovšem nebyli očividně tak ,,chemicky nadaní", protože jim to, co bylo v učebnici nebo co vygooglili nedávalo smysl.
Ještě chvíli jsem poslouchal jejich primitivní dohady, ale pak už mě to přestalo bavit. Odlepil jsem pohled od knihy a podíval se na ně. Niall seděl a frustrovaně okusoval tužku, kterou měl v ruce, zatímco kudrnáč ležel s hlavou v dlaních.
Neubránil jsem se a sjel ho celého pohledem. Měl na sobě jednoduché bílé triko, které se mírně vyhrnulo, když ležel, takže byl vidět kus jeho vypracovaného břicha. A že měl docela pěkný svaly. Stop! Na co to proboha myslíš Zayne? Tam by ses vůbec neměl dívat, na tož tak nezdravě dlouho. Odtrhl jsem tedy pohled od Harryho břicha a putoval po jeho těle až k tváři, kterou stále mnul v dlaních.
,,Co se děje?" zeptal jsem se, přestože jsem velmi dobře věděl, v čem je problém.
,,Nedaří se nám to vypočítat, ať to počítáme kterýmkoli způsobem, vždycky nám tam zůstane jeden vodík," objasnil mi to Niall.
,,Můžu?" Natáhl jsem se po papíru, jenž pevně svíral blonďák v rukou. Přikývl a podal mi ho. Harry se mírně nadzvedl na loktech a stejně jako Niall čekal, co ze mě vypadne. ,,Hele, to není nijak těžký…"
,,Pro tebe," ušklíbl se Niall, ,,ale já nejsem budoucí chemik v nějakém výzkumném centru. Nechápu to." Já taky ne Nialle, já taky ne… procházelo mi hlavou, když jsem znovu pomyslel na svoji nekonečnou budoucnost, ve které zůstanu navždycky takový, jaký jsem teď, nikdy nedospěji, možná ani nikdy neudělám vysokou. Můžu být rád, že mám maturitu.
,,Hele, já vám s tím pomůžu," přesedl jsem si na postel mého spolubydlícího, hned vedle Harryho nohou a popadl tužku. Oba dva se také posadili a sledovali mě. Nemohl jsem si odpustit rýpnout. ,,Ale chci něco za to, potřebuju na oplátku pomoct s francouzštinou."
,,Ale já neumím ani francouzsky," povzdechl si leprikónek.
,,Já jo," ozval se Harry, ,,na střední jsem strávil semestr u jedné rodiny poblíž Paříže Pomůžu ti."
,,Dobře, díky," kývnul jsem, že rozumím a pustil se do vysvětlování.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Snad se líbí :D prosím o komentáře a nebo hodnocení, díky ;)
xxZevxx
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 5. března 2013 v 10:42 | Reagovat

Nová FF? supéééér :D prvá kapitolka je super :D som zvedavá na ďalšiu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama