FAST NEWS!


Neděle - 4.8.2013| INYPB - 26. díl | INYPB - 27. díl

The Vow - 6. kapitola

28. prosince 2012 v 16:51 | Zev |  The Vow (VA)

Title: The Vow
By: Lady Ench
Part: 6



Myslíte, že to povalování v žíněnkách bude jan tak? Jste naivní! :D No,přeci jim nedám pro dnešek svobodu. Je tam i francouzština a máte tam rovnou i překlad. Hledlaa jsem to na netu, takže mě za případné chyby neodsuzujte! :D Příjemné čtení...
Z tašky jsem vytáhla své volné tepláky a tílko, které jsem používala, když jsem trénovala. Rychle jsem se v šatně převlékla a zamířila za Dimitrijem do tělocvičny, který seděl v rohu na žíněnkách a na sobě měl tepláky a černý triko, který obepínalo jeho svaly.
"Víš, že miluji, když máš na sobě tohle triko?" zeptala jsem se, když jsem si sedla k němu. Usmál se a já ho zatoužila políbit, když v tom do tělocvičny vtrhl Christian a vzápětí za ním Lissa. Nevšimli si nás a my byli ticho. Všimla jsem si taky Petersona, jak stojí u dveří a všechno tiše sleduje.
"Lisso, tohle nemůžeš! Nemůžeš léčit všechny!" vykřikl Christian.
"Proč bych neměla? Kdybych dneska vyléčila toho dhampýra, tak teď nemusí ležet na ošetřovně!" Takhle jsem Lissu ještě neviděla, ale zastávala jsem názor Christiana. Éter jí ubližoval a mně taky.
"Zaprvé si tím ubližuješ a ubližuješ i své strážkyni, Lisso," řekl už normálním hlasem.
"No a co? Ona se s tím vyrovná a já taky," řekla a já zalapala po dechu.
"Strážce Petersone, můžete na chvíli odejít?" zeptala jsem se a tím vyrušila ty dva, kteří na mě momentálně hleděli jako na zjevení. Peterson jen kývnul a odešel.
"Co tu děláš, Rose?" zeptala se Lissa šeptem.
"Co bych mohla dělat v tělocvičně? Čekám na studenty, ale co tu děláš ty? A jak si dovoluješ mluvit za mě?" ptala jsem se na oplátku já a ona nevěděla, co říct. Jestli si myslí, že mi používání magie nevadí - je na omylu.
"Vždyť ti moje používání magie nevadí! A navíc ty mě odebíráním temnoty chráníš," řekla mi. V tom se postavil i Dimitrij a stoupl si vedle mě.
"Lisso, sice do toho tak nevidím, ale nepřeju si, aby kvůli tvé magii Rose trpěla," promluvil Dimitrij a Lissa na něj zírala jako na cvoka.
"Nemůžete mi to zakázat!" vykřikla a mnou projel vztek. Co si to dovoluje? Je to sice má kamarádka a je to královna, ale tohle přehání. Chová se jako rozmazlená mrcha!
"Ça ne mě plést pas!" (Nelíbí se mi to!) promluvila jsem francouzsky a Dimitrij na mě zůstal zírat. Co je na tom, že umím francouzsky? Vůbec nic!
"Combien?" (Jak moc?) zeptala se mě a já zavrčela.
"Beaucoup!" (Hodně!) vykřikla jsem a ona se zarazila.
"O čem mluvíte?" zeptal se mě Dimitrij.
"Potom ti to řeknu." Jen kývnul a já se dál soustředila na Lissu.
"Laissez-mou tranquille!" (Nech mě na pokoji!) vykřikla pro změnu ona a já se hystericky zasmála.
"Au revoir," (Sbohem) řekla jsem a ona na mě zůstala zírat. Nadechla se, že něco řekne, ale nakonec nic neřekla.
"Strážce Petersone!" zakřičela jsem a za necelou půl minutu se otevřely dveře.
"Odveďte královnu a jejího snoubence na další hodinu," přikázala jsem mu a on naštěstí poslechl. Když se za nimi dveře zavřely, sedla jsem si zase na žíněnky.
"Neřekla jsi mi, že umíš francouzsky," zašeptal Dimitrij.
"Nevíš o mně ještě hodně věcí." Jen se usmál. Ta menší výměna názorů s Lissou mi zkazila náladu, a to doslova.
"O čem jste se bavily?" zeptal se po minutě ticha.
"Říkala jsem jí, že se mi to nelíbí, ona se mě zeptala, jak moc mě to vadí a já na to, že hodně. Pak na mě vykřikla, ať jí dám pokoj a já se sní rozloučila - na to odešla," odpověděla jsem šeptem a stulila se mu do náruče. V očích mě pálily slzy, protože jsme se s Lissou moc nehádaly, ale tohle opravdu přehání. Na jednu stranu ji obdivuji, ale na tu druhou mě neuvěřitelně štve!
"To zvládneš… usmíříte se," zašeptal mi do ucha a položil mě na žíněnku. Sám si na mě nalehl a spojil naše rty. On věděl, jak mě uklidnit.
"Měli bychom se připravit," promluvila jsem po deseti minutách a on se na mě usmál tím nejkrásnějším úsměvem na světě. Postavil se a podal mi ruku, abych se vytáhla, ale já ji odmítla a vyskočila na nohy sama. V ten moment do tělocvičny vešel Stan a za ním dva studenti.
"Rose, během deseti minut tě napadnu," zašeptal mi do ucha a naposledy mě políbil. Pak se ještě usmál a zmizel z tělocvičny.
"Strážkyně Hathaway, vy budete dnes vést trénink?" zeptal se jeden ze studentů a já se podívala na Stana, který se opíral o zeď a všechno pobaveně sledoval. A pak, že se strážci nedokážou bavit!
"Dá se to tak říct," odpověděla jsem a do tělocvičny vešel zbytek studentů. Takže tu bylo dvacet studentů. Ještěže tu obrovskou skupinu rozdělili na polovinu!
"Takže si ze začátku dejte deset kombinací po padesáti," poručila jsem a všichni se na mě podívali jako na blázna. Co jim je? Já dělávala dvacet kombinací po stovce.
"Dělávala jsem dvacet kombinací po stovce, tak mě neštvěte!" vykřikla jsem autoritativně a oni se na mě zděšeně podívali. Stejně jsem věděla, že jejich cvičení přeruší "napadení" Dimitrije, takže není co řešit.
"Hathaway, dávám jim sice deset, ale po dvaceti," oznámil mi Stan a já pokrčila rameny, když v tom se kolem mě mihlo něco černého a příliš nebezpečného. Zareagovala jsem rychle, takže jsem měla pořád reflexy v pořádku.
"Teď přestaňte a bedlivě pozorujte… Kdo porazí jednoho z nich - porazí strigoje," prohlásil Stan, a to bylo poslední, co jsme slyšela, protože jsem se soustředila pouze na boj.
Dimitrij si stoupl naproti mně a čekal, co udělám, ale na to jsem ho znala moc dobře, proto jsem jen stála na místě a vyčkávala na jeho reakci. Uběhla půl minuta a on to nevydržel a jednoduše na mě zaútočil, ale já jeho útok odrazila a on letěl dobré dva metry vzduchem, ale rychle se vzpamatoval a zaútočil znova. Choval se jako opravdový strigoj, a to nás posouvala mnohem dál. Už jsem nechtěla jen odrážet jeho útoky, proto jsem vystartovala také. Nejdříve jsem ho chtěla uhodit do tváře, jenže jsem věděla, že mi rukou spíš zakroutí, proto jsem ho kopla kolenem do břicha a podkopla mu nohy. Skončil na zemi a já věděla, že mám vyhráno. Vytáhla jsem svůj stříbrný kůl a celou svou vahou ho zalehla, i když mi říkal, že jsem lehká jako pírko, ale nevadí. Už nás chtěl otočit, ale já byla rychlejší. Přiložila jsem svůj kůl k jeho srdci a chtěla ho zase schovat, ale najednou jsem k tomu neměla žádnou sílu. Kůl mi vypadl z ruky a já viděla jenom tmu.
"Rose!" vykřikl a já tolik toužila po tom ho ujistit, že mi nic není, ale nemohla jsem. Mé tělo mě znovu zradilo - už po druhé. Co semnou sakra je? Vždyť jsem nikdy nebyla nemocná a najednou jsem dvakrát za poslední dva dny omdlela.
Nevím proč, ale v hlavě mi začaly naskakovat divné obrázky. Já s dítětem, které bylo až nebezpečně podobné Dimitrijovi a mně! Co se to sakra děje? Já přece s ním nikdy nebudu těhotná…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luss Luss | Web | 29. prosince 2012 v 21:49 | Reagovat

Co jsem to začala číst zase za úžasnou ffku? Zev, ty máš opravdu talent! Všechny díly co tu jsou, jsem snad přečetla na jeden nádech! Miluju tvé ffky! ♥

2 Zev Zev | Web | 30. prosince 2012 v 22:43 | Reagovat

[1]: Luss ta není ode mně, ale od úžasné autorky Lady Ench. Její povídky o Vampýrské Akademii jsou dokonalé, já vím :)
Taky jsem ji zhltla za jeden den :DDDD

3 Tina Tina | Web | 7. února 2013 v 14:43 | Reagovat

Vážne úžasné... len by to chcelo pokračovanie :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama