FAST NEWS!


Neděle - 4.8.2013| INYPB - 26. díl | INYPB - 27. díl

The Vow - 5. kapitola

28. prosince 2012 v 16:50 | Zev |  The Vow (VA)

Title: The Vow
By: Lady Ench
Part: 5



"Rose, kde jsi? Za tři minuty to začne a moc ti to sluší," vychrlil na mě všechny informace a já se divila, že jsem je stačila postřehnout.
"Nemůžu za to, že bydlíme někde na kraji pozemku akademie a děkuji ti, ale tobě to sluší víc," oznámila jsem mu a on se zasmál. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Chtěla bych se s ním líbat věčně, ale povinnosti volají.
"Nedokážeš si představit, jak mě to štve, ale musíme jít," zašeptala jsem mezi polibky a on se na mě usmál. Vzal mě za ruku a společně jsme došli do místnosti, kde se všechno odehrávalo.
"Tak tady je slavná Rose Hathaway," prohlásil Stan, když jsme vešli a já se musela pousmát. To bylo poprvé, co jsem ho viděla od mého příjezdu a vypadá to, že se nic nezměnilo.
"Taky vás ráda vidím," poznamenala jsem a sedla si s Dimitrijem na dvě volné židle, které byli naštěstí vedle sebe, takže jsme se pod stolem drželi za ruce.
"Jsem ráda, že můžu mezi námi přivítat strážce Belikova a strážkyni Hathaway. Kdyby to náhodou někdo z vás nevěděl, tak strážce Belikov je strážcem Christiana Ozery a strážkyně Hathaway je hlavní strážkyní královny," oznámila Alberta a já protočila očima. V některých věcech jsem hodně dospěla, ale v některých naopak.
"Vždyť je mladá," řekl někdo a já se podívala na toho dhampýra, který seděl naproti mě. Teď jsem měla sto chutí na něj vypláznout jazyk a poslat ho do patřičných míst, ale ovládla jsem se. Ještěže mi Dimitrij dával kurzy sebeovládání navíc.
"Strážce Volkove, strážkyně Hathaway má s královnou pouto, má pět molnijských značek plus značku za bitvu. A nemusím vám říkat, že jich zabila mnohem víc, a když vám řeknu, že víc jak polovinu získala, když byla novicka, tak doufám, že přestanete odporovat." Alberta se nezdá! My strážkyně musíme stát při sobě. Spíš si myslím, že Volkovi vadí, že na akademii je hlavní strážkyní žena a nejspíš se mu nelíbí, že i hlavní strážkyní královny jsem já.
"Můžeme začít?" zeptala jsem se a Alberta kývla. I když jsem měla vyšší postavení, tak jsem z ní měla stále respekt a nedovedla bych si představit, že bych jí měla něco nařídit.
"Strážkyně Hathaway, strážce Belikov, strážce Alto, strážce Ivanov a já můžeme testovat studenty kdykoliv, a to z důvodů, že strážkyně Hathaway při svém terénním cvičení zvládla přeprat tři strážce, Belikov a Alto to měli takhle vždy, strážce Ivanov si to zaslouží a já chci mít nad vším přehled. Vy ostatní se to dočtete na papíře, který je vyvěšen na nástěnce," oznámila Alberta a já se v duchu zasmála. Asi vyhmátnu pár studentů v neděli večer, ať víme, jestli je to tu pořád stejné.
"Jak všichni jistě víte, na naší škole bude studovat samotná královna. Nechtěla být střežena, ale její tři strážci se domluvili, že se budou po dnech střídat, tak se po schůzi nemusíte ptát, jestli nepotřebuje nějakého strážce." No jo. Já věděla, že mám určit z těch dvanácti strážců Petersona a Eddieho. Na ty dva jsem se mohla spolehnout, i když jsem s Petersonem měla někdy problémy, tak Lissu chrání skvěle - to se musí nechat.
"Rozo, musím jít na jednu návštěvu čtvrtého ročníku. Ty tam půjdeš za chvilku taky, ale zůstaň tu do konce," zašeptal Dimitrij a já pustila jeho ruku. Kývla jsem na něj a on se omluvil a odešel z místnosti. Alberta ještě řekla, že nemáme novice šetřit a ukončila schůzi. Já se zvedla jako první a známou cestou se vydala do učebny, kde jsem se kdysi učila já.
"Takže jste byl strigojem?" zeptal se neznámý hlas, když jsem došla ke známým dveřím. Opřela jsem se o zeď a čekala na odpověď.
"Ano. Byl jsem strigojem, ale díky strážkyni Hathaway a nynější královny jsem se stal opět strážcem," odpověděl s ledovým klidem a já se odhodlala a vešla do učebny, kde bylo čtyřicet studentů. Všichni na mě upřeli svůj zrak a mně přejel mráz po zádech. To je ironie! Strigojů se nebojím, ale teď se budu bát čtyřiceti noviců?
"Dobrý den, studenti," pozdravila jsem a stoupla si vedle Dimitrije, který se usmál.
"Strážkyně Hathaway vám teď určitě ráda poví nějaký svůj zážitek a varuji vás předem - běda jestli ji naštvete," oznámil jim Dimka a studenti na něj šokovaně hleděli.
"Nebojte se ho - přehání… Tak co byste chtěli slyšet?" zeptala jsem se zvědavě. Vím, že jsem chtěla mluvit o bitvě, ale jelikož se ptali Dimitrije, jestli byl strigojem, tak si myslím, že o bitvě mluvil on.
"Strážce Belikov nám vyprávěl o své životní zkoušce, kdy byl strigojem a myslím, že by nebylo na škodu, abyste nám vy pověděla, jak jste ho dokázaly vrátit zpátky. Navíc o bitvách se strigoji nám povídal už nějaký strážce královského moroje," řekl jeden student a já si v duchu povzdechla. Za co mě trestáte?
"Omlouvám se, ale bez přítomnosti královny o tom mluvit nemíním a navíc si z toho moc nepamatuji, bylo to zkreslené," zalhala jsem a oni kývli.
"Tak o té bitvě," vykřikl někdo ze zadní lavice a já kývla na souhlas.
"Možná si řeknete, že to bude jako vždy, ale věřte, že nebude. Tenkrát jsme se strážcem Belikovem řešili vážnou situaci, kterou jsme řešili kousek od starých bran akademie, když jsem vycítila strigoje. Jenže jediný, kdo měl kůl, byl Dimitrij a na mě bylo, abych doběhla do budovy strážců a oznámila strážcům, že na území akademie jsou strigojové. Jenže to pro mě bylo těžké. Vím, že všichni z vás víte, že jsme s Dimitrijem spolu, tak vám nebudu lhát. Cestou jsem řešila dilema. Chtěla jsem pomoct Dimitrijovi, ale na druhou stranu jsem musela doběhnout ke strážcům. Až později jsem si uvědomila, že osud této akademie je v mých rukách. Prvním strážcem, do kterého jsem narazila, byl strážce Alto, který mi ze začátku nevěřil, protože jsem nebyla vzorná studentka, ale nakonec jsem mu řekla heslo, které mu to všechno potvrdilo. Během pár vteřin bylo mnoho strážců v hlavní budově a byli připraveni a já jako novicka s dvěma značkami jsem chtěla pomoct. Tehdy mi Alberta dala do ruky stříbrný kůl a dala mi za úkol dostat pár noviců v bezpečí na kolej, ale já jsem chtěla mnohem víc. Adrenalin mi koloval v žilách a navíc probíhalo terénní cvičení, které jsem měla jen v určité dny kvůli mému zdraví a můj svěřenec Christian Ozera nebyl k naleznutí." Podívala jsem se po třídě, všichni mě pozorně poslouchali a já se musela zase usmát.
"Proto jsem z druhého patra vyskočila z okénka, které je teď zamřížované. Tušila jsem, že bude v kostele a chtěla jsem mu říct, ať tam zůstane, ale narazila jsem na něj v polovině cesty. Nevěděl, co se děje a než jsem mu to stihla říct, vrhli se na nás dva strigojové. Jednoho jsem vyřídila během chvilky, ale ten druhý byl silný, a když mě chtěl napadnout, vzplál. Christian použil magii a chtěl bojovat po mém boku. Věřil tomu, že to bude mnohem snadnější a já tehdy souhlasila, i když jsem ohrozila život moroje. Když jsme se dostali do centra všeho dění, tak jsme spolupracovali. On vždy omráčil strigoje ohněm a já mu probodla srdce. Bylo jich mnoho a toho večera jsme ztratili i mnoho našich lidí, ale na takový počet strigojů to byli malé ztráty. Tehdy jsem se dozvěděla, že polovinu z nich jsem vyřídila já s Christianem, ale nedokázala jsem se z toho radovat, protože jsem viděla těla těch, které jsem velice dobře znala," dopověděla jsem.
"Strážkyně Hathaway, a jak jste zabila svého prvního strigoje?" zeptal se jeden student.
"Ten den jsem zabila dva a ke všemu netradičným způsobem. Až později jsem zjistila, jak je lehké zabít strigoje stříbrným kůlem. Jenže já ho u sebe neměla, takže jsem musela najít provizorní zbraň, kterou byl tupý meč. Mé tělo ovládal vztek a já nevěděla, co dělám. Mohla jsem tam zemřít, ale měla jsem štěstí, takže jsem vyvázla jen s pár modřinami," odpověděla jsem a podívala se na Dimitrije, který se na mě povzbudivě usmál. Věděl, že mě to stále bolí a nikdy nepřestane.
"Strážkyně Hathaway měla sice záznamy popsané červenou propiskou, ale ve svém věku dokázala nemožné," prohlásil Stan.
"Jestli mě teď omluvíte, musím jít," oznámila jsem a vystřelila z učebny. Měla sjem štěstí, že je hodina a chodby jsou prázdné, proto jsem se svezla po jedné zdi a zkusila se uklidnit. Co se to se mnou poslední dny děje?
"Rozo," zašeptal tolik známý hlas, který pro mě působil jako balzám na duši. Dovolila jsem se na něj podívat… Stál nade mnou a starostlivě se na mě díval.
"Všechny vzpomínky najednou vyplouvají na povrch. Myslela jsem, že zapomenu, ale tady mi to všechno připomíná na každém kroku. Ať jsme to my dva, Mason nebo někdo jiný - bolí to," zašeptala jsem a on si sedl ke mně. Objal mě kolem ramen a přitiskl si mě k sobě.
"Bude to dobré, slibuji," uklidňoval mě, ale nezabíralo to.
"Za jak dlouho musíme na ten trénink?" zeptala jsem se.
"Za hodinu tam máme být… Ráno jsem vzal tašku s věcmi, kterou jsem zanesl do tělocvičny. Nechceš si jít zabojovat nebo se jen tak povalovat v žíněnkách?" zeptal se mě a já kývla na souhlas. Dimitrij stoupl a podal mi ruku, kterou jsem přijala. Společně jsme se vydali do tělocvičny…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama